Tyhle opice jsem kreslila chloupek po chloupku do soutěže HONOR Global Design Talent Competition. Chtěla jsem udělat něco jinak než dělám běžně, něco nového, nějakou hodně prokreslenou věc. A tak jsem otrocky čárkovala opičí kožich chloupek po chloupku...
Po 5 dnech práce, a 8 hodinovém čárkování kožichů
denně jsem měla hotovo.
Hotovo natolik, že jsem zjistila, že se mi to vůbec nelíbí, ...
a že je to blbost, že to vlastně vůbec nevypadá jak jsem chtěla a že jsem spálila 5 dní práce na něčem, co vůbec nemělo smysl. A že vlastně strašně mrhám svůj čas na kraviny, jako jsou soutěže, kde tohle v konkurenci absolutně nemá šanci uspět, protože tam určitě pošlou světoví umělci svá nejexcelentnější díla.
Vzpomněla jsem si ale na “kreativní bažinu",
o které mi poprvé řekla digitální vypravěčka, social media guru a spisovatelka Michelle Losekoot. Oficiálně se to jmenuje “Emotional journey of creative process” a je to jev, který postihuje snad každého, kdo něco vytváří.
Zkráceně jde o to, že nejdřív dostanete bravurní nápad,
který bude stoprocentně skvělý....
Pak začnete přecházet od fáze:
“No, není to až taková hitparáda”
přes fázi:
“Byla to blbost, nestojí to za nic”
až do fáze:
Já jsem idiot, proč to dělám, za nic nestojím, nejsem schopný/á udělat takhle základní věc, proč jsem radši nestudoval/a jazyky…ekonomku…cokoliv jen ne tohle.
A to je ta bažina. V ten moment je fajn od práce odejít a vrátit se k ní až další den.
Mě do odevzdání soutěžní práce zbývaly ještě 3 dny. Hodně času na to udělat něco lepšího. Novou ilustraci. Znovu a lépe.
Více o processu se například píše zde: https://www.linkedin.com/pulse/change-monster-just-evolution-you-monika-black-phd-cpc/
A tak jsem si vymyslela děvče, které skrz svůj
mobil objevuje nová místa.
Na zadní tapetě dívka, na displayi město, které si zrovna fotí.
Dává sysla ne?
Začala jsem mít z kreslení zase radost...
A soutěžní práci celou nahrála.
A Opice? Opice jsem pěkně krásně vyhodila do koše, ať mi nezabírají místo v systému.
Pak jsem si ale vzpomněla zase na jiný jev. A to ten, že lidem se ode mě zásadně líbí jiné ilustrace než mě. Nejvíc lajků posbírají ty, u kterých bych to nečekala. Někdy se to stává takovým mým pravidlem. A tak.. Koneckonců, když už mám nakreslené i ty opice a zabraly mi 5 dní..... poslala jsem je do soutěže taky.
Za dva týdny přišel mail.
Jsem na short listu. s Opicemi. Za další dva týdny druhý mail, o výhře druhého místa ve své kategorii...
A tak si sem odložím pár ponaučení. Pro sebe, pro příště:
(anebo pro někoho, kdo zrovna o své práci taky pochybuje)
1.
Těžko se dá odhadnout co se líbí jiným lidem
2.
Kreativní bažina fakt funguje podle grafu, a vlastně je to
dobrá věc v kreativním procesu, protože z ní často vzejde
něco moc fajn
3.
Ilustrace se do koše nehází.
A na závěr moje nejoblíbenější a nejdůležitější rada mého života, od mojí mámy:
“ I ty sádrové magnetky si lidi kupujou”
Více o soutěži HONOR Global design talent je zde:
https://www.hihonor.com/honor-talents/en/winners/