Košíkovi pro Slovenskou síť potravin FreshPlus jsou mým nejnovějším přírustkem do rodiny postaviček a zároveň mým čtvrtým návrhem maskota pro reklamu, spolu s Panem Knoflíčkem z Keto Diet, nebo robotem Karlem z Kofoly. A tak jsem si sem něco málo o navrhování character designu sepsala.
Nekopírovat Pixar
je asi největší challenge, když na stole přistane zadání na návrh postavičky. Všichni milují Pixar, všichni chtějí Pixar. Diváci, kteří se díky roztomilosti vydrží dívat na reklamu aspoň o pár vteřin déle. Klient, který čeká, že jeho postavička bude od Pixaru k nerozeznání, i agentura, která chce maskotem udělat ze značky lovebrand.
Je dost těžké nezačít navrhovat bez toho, aby se designér podíval “jak se to dělá jinde” a rovnou u těch největších. I já koukám, kde je tráva zelenější, ale zjistila jsem, že mě to akorát brzdí při práci. Takže si sem odložím svůj zavedený postup.
Nejjednodušší je to nejsložitější.
O tomto pravidle jsem se přesvědčila při navrhování Pana Knoflíčka pro Ketodiet. Knoflíček utržený z jeansů slečny, která přibrala.
Kno-flí-ček. Proč to nemohlo být zvířátko? Zvířátka se kreslí skvěle. Jsou roztomilá už v reálu. Zmenšit čumáček, zvětšit oči, přidat tlousťoučké rysy a super figurka je na světě. Co ale s knoflíčkem? Který je malý, placatý, navíc děravý?
Research jako alfa omega
Jak to vlastně vypadá a co už je k mání. Kvalitní průzkum na googlu by měl být na počátku každého navrhování. Pár hodinek surfování nám totiž může ušetřit spoustu zklamání, když se pro něco nadchneme a pak zjistíme, že někdo jiný to už vyrobil či nakreslil. Anebo co hůř: Vyrobil a nakreslil to lépe. Díky průzkumu si nejen zjišťujeme, jak předloha pro postavičku vlastně vypadá. Díky googlování si věci “nakoukáváme”. Jaké mají typy, jaký tvar, struktury, barvy, materiály…. To vše si během prohlížení ukládáme do paměti a už při prozkoumávání se inspirujeme. U Pana Knoflíčka to byl klasický průzkum trhu s džínovými knoflíčky, na to abych zjistila že džínový knoflíček je pro postavičku nevhodný a tak se použije pro základ knoflíček plastový.
A teď na to přidáme obličej
Zatímco tělíčko postavičky většinou vychází z věci, které dáváme život, obličejík tvoříme “na zelené louce”. A to je právě moment kdy koukáme, jak těm postavičkám kreslí oči u Disneyho. Ono je vlastně dost těžké nekopírovat, když všechno už někdy někdo nakreslil. Jak teda na to?
Vyrobit obličej je vždy nejlepší z toho, co už na objektech je. U Pana Knoflíčka se obličejík vytvořil ze 4 dírek v knoflíčku. Do horních dírek se daly malé korálky, ve spodních dírkách zůstal kus utržené nitky, která vytvořila rtíky.
U Košíkových zase obličejíky vznikly z tvaru výpletů košíků, které prodejny FreshPlus mají na svých prodejnách. Reliéfované výplety posloužily jako inspirace pro tvar očí, ze kterých nakonec vznikly brýlo-oči.
Ruce jako Mickey Mouse?
To je univerzální řešení, kterým nejde nic pokazit. Oblé ručky myšáka, můžeme vidět přilepené na velké spoustě postaviček. Já je aplikovala na svou úplně první postavičku šťastné Simky od Sazky. Ta sice od dob svého vzniku v agentuře VCCP prošla velkou spoustou upgradů, že ani já nejsem schopná dohledat jak vypadaly mé první skice, ale možná že tím líp. Přilepit "mikymauzovské" ruce na Simku nebyl jeden z mých nejlepších nápadů.
A co tedy dělat? Vycházet z materiálů toho, co stylizujeme.
Knoflíček měl ruce z nitky. Tedy lépe, z kroucené bavlnky, aby to lépe vypadalo. Pan Košík zase z plochého plastu, který tvořil jeho boky.
A teď srdíčko. Tedy emoce.
Ty se nejlíp na loutce, maskotovi, nebo jakékoliv postavičce nejlépe odehrají pomocí očí a přidaného obočí. Obočí má svůj vlastní hraný job. Čím více se hýbe, a vypadá, že si žije vlastním životem, tím více grimas figurka vystřihne.
Robot Karel měl obočí z pružinek. A oči z foťákových čoček.
Ale tohle je postavička z jiného soudku
Robot karel vznikal ale trošku jinak než jeho “bráškové”.
Ten totiž nemohl být jen na plátně ale musel být postaven i jako plně funkční živá loutka na dálkové ovládání.
Předtím, než se nakreslila první čárka, vznikl seznam toho, co musí umět. K němu jsem si přiřadila součástky, které pak kousek po kousku dávaly nezbedného robůtka.
Ten seznam schopností a součástek vypadal asi takto:
Musí umět sevřít prsty aby držel plechovku - úchyty z nářadí, nebo louskáčky ořechů
Musí mít viditelné srdce které bude blikat - starý monitor z TV nebo PC
Musí mít hýbací oči - čočky z foťáku
Musí mít hýbací obočí - pružinky
Musí se pohybovat - kolečka jsou jednodušší než nohy
Musí vypadat, že byl sestrojen v garáži u babičky - hlava z cedníku je jasná volba
Podobu Karlovi tedy nedal research ale jeho vlastnosti které musel mít. Animační studio pak připravilo jeho 3D podobu pro etikety a plechovky, Modelářské studio zase vyrobilo robota pro reklamu.
Byl ovládaný dvěmi leteckými ovladači, vyřadit z provozu ho dokázala wifi a zespod měl přimontované závaží z kladiva, aby nepřepadával na hlavu. A byl dokonalý.
To, co dělá postavičku dokonalou,
je vždy její oživlá podoba. Pohyblivá loutka nebo 3D model. Skice, nákresy, ilustrace, to vše je ale jen podklad pro animátory a animační studia, které ji z papíru přivedou k životu. Takže klobouk dolů studiím, které oživovali moje figurky.
Darvideo - Košíkovi.
Eallin- Pan Knoflíček
Ondřej Hudec, Aleš Žežulka, Pavel Kout - Robot Karel
Boogie films - Simka od Sazky.
Comments