top of page
Search
  • barbora balgova

Ilustrace se do koše nehází

Tyhle opice jsem kreslila chloupek po chloupku do soutěže HONOR Global Design Talent Competition. Chtěla jsem udělat něco jinak než dělám běžně, něco nového, nějakou hodně prokreslenou věc. A tak jsem otrocky čárkovala opičí kožich chloupek po chloupku...



Po 5 dnech práce, a 8 hodinovém čárkování kožichů

denně jsem měla hotovo.




Hotovo natolik, že jsem zjistila, že se mi to vůbec nelíbí, ...


a že je to blbost, že to vlastně vůbec nevypadá jak jsem chtěla a že jsem spálila 5 dní práce na něčem, co vůbec nemělo smysl. A že vlastně strašně mrhám svůj čas na kraviny, jako jsou soutěže, kde tohle v konkurenci absolutně nemá šanci uspět, protože tam určitě pošlou světoví umělci svá nejexcelentnější díla.



Vzpomněla jsem si ale na “kreativní bažinu",


o které mi poprvé řekla digitální vypravěčka, social media guru a spisovatelka Michelle Losekoot. Oficiálně se to jmenuje “Emotional journey of creative process” a je to jev, který postihuje snad každého, kdo něco vytváří.




Zkráceně jde o to, že nejdřív dostanete bravurní nápad,

který bude stoprocentně skvělý....


Pak začnete přecházet od fáze:

No, není to až taková hitparáda”


přes fázi:

“Byla to blbost, nestojí to za nic”


do fáze:

Já jsem idiot, proč to dělám, za nic nestojím, nejsem schopný/á udělat takhle základní věc, proč jsem radši nestudoval/a jazyky…ekonomku…cokoliv jen ne tohle.

A to je ta bažina. V ten moment je fajn od práce odejít a vrátit se k ní až další den.

Mě do odevzdání soutěžní práce zbývaly ještě 3 dny. Hodně času na to udělat něco lepšího. Novou ilustraci. Znovu a lépe.


Více o processu se například píše zde: https://www.linkedin.com/pulse/change-monster-just-evolution-you-monika-black-phd-cpc/



A tak jsem si vymyslela děvče, které skrz svůj

mobil objevuje nová místa.



Na zadní tapetě dívka, na displayi město, které si zrovna fotí.

Dává sysla ne?




Začala jsem mít z kreslení zase radost...



A soutěžní práci celou nahrála.


A Opice? Opice jsem pěkně krásně vyhodila do koše, ať mi nezabírají místo v systému.


Pak jsem si ale vzpomněla zase na jiný jev. A to ten, že lidem se ode mě zásadně líbí jiné ilustrace než mě. Nejvíc lajků posbírají ty, u kterých bych to nečekala. Někdy se to stává takovým mým pravidlem. A tak.. Koneckonců, když už mám nakreslené i ty opice a zabraly mi 5 dní..... poslala jsem je do soutěže taky.

Za dva týdny přišel mail.


Jsem na short listu. s Opicemi. Za další dva týdny druhý mail, o výhře druhého místa ve své kategorii...


A tak si sem odložím pár ponaučení. Pro sebe, pro příště:

(anebo pro někoho, kdo zrovna o své práci taky pochybuje)


1.

Těžko se dá odhadnout co se líbí jiným lidem

2.

Kreativní bažina fakt funguje podle grafu, a vlastně je to

dobrá věc v kreativním procesu, protože z ní často vzejde

něco moc fajn

3.

Ilustrace se do koše nehází.


A na závěr moje nejoblíbenější a nejdůležitější rada mého života, od mojí mámy:


“ I ty sádrové magnetky si lidi kupujou”




Více o soutěži HONOR Global design talent je zde:

https://www.hihonor.com/honor-talents/en/winners/




105 views0 comments

Recent Posts

See All
bottom of page